V dnešní době jsou mobilní telefony úplně normální a každý člověk má v dnešní době také mobilní telefon. Já si myslím, že žádný člověk by asi nechtěl, kdyby nebyly vůbec žádné mobilní telefony. Zajímalo by mě, jak by se člověk asi domluvil s někým, kdo třeba bydlí sto kilometrů a více daleko. Samozřejmě, že to jde dopisy se domluvit. Také jsem se ptala své babičky, jak to dříve dělali, když třeba se chtěli s dědou na něčem domluvit, když ona vlastně se svým partnerem se chtěla domluvit na něčem, když byly od sebe moc daleko. Když nebyly mobilní telefony.
Tak babička říkala, že v té době, kdy třeba jí bylo jednadvacet let nebo byla dvacetiletá holka, tak prý ani neměly doma pevnou linku. A pevnou linku prý měla, až když se vdala, takže já chápu, že to muselo být opravdu hodně složité. Proto mi babička s dědečkem říkali, že když neměli mobilní telefon ani pevnou linku, že se museli domlouvat s dopisy, protože od sebe vydali šedesát kilometrů a prý dokonce trvalo někdy i dva týdny, než si domluvili nějaké rande. A nejhorší na tom bylo, když někdo onemocněl anebo musel někdo nutně do práce anebo někam za rodinou, tak jednoduše ten druhý na to rande nepřišel a ten jeden tam čekal opravdu hodně dlouho.
Proto jsem opravdu ráda, že existují mobilní telefony. Samozřejmě, že by stačily třeba i pevné linky, ale v dnešní době už pevné linky nejsou vůbec populární a má je málo lidí. Pevné linky má možná tak někdo třeba na nějakém úřadě anebo ve škole anebo tak podobně. Podle mého názoru je nejlepší, když jsou mobilní telefony, protože se dají přenášet. Sice ano, musí se často nabíjet, protože například staré mobilní telefony byly často vybité a jsem ráda, že mám kvalitní nabíječku, ale i tak jsem ráda, že mohu používat mobilní telefon, protože já sama bez mobilního telefonu si už život opravdu nedokáži představit. Dokonce i můj sedmiletý syn má mobilní telefon. Až jsem ráda, že ho můžu kdykoliv kontrolovat. Třeba když je u svého otce nebo u babičky, tak jsem ráda, že si můžeme také zavolat a můžeme dělat videohovory.