Lidé byli možnou existencí obrů odjakživa fascinováni. V literatuře jsou často představováni jako zlé postavy, většinou hloupé, avšak v některých případech mohou být i vychytralí. Známe je již z dob antického Řecka, kdy se objevují v příběhu o Odysseovi. Otázkou však je, zda je na tom něco pravdy. Mohli naši planetu skutečně v minulosti brázdit obři? A pokud ano, co způsobilo jejich vyhynutí? Všechny tyto pověsti se přeci neobjevily jen tak – lidé kdysi museli být přesvědčeni, že existují. Jak to? Odpověď nám mohou dát kosterní nálezy. Navzdory tomu, že paleontologie je z historického hlediska poměrně novým oborem, části kostry staré statisíce let lidé nacházeli již od počátku věků. A vzhledem k tomu, že neměli dnešní moderní technologie ani znalosti, nehledě na to, že kostry byla obvykle nalezena obvykle jen část (i dnes je nalezení kompletní kostry velkou vzácností), museli zapojit svou představivost, aby zjistili, ke kterému zvířeti patřila. Samozřejmě tehdy neměli o existenci dinosaurů ani ponětí. Proto, když našli například velkou stehenní kost, pomysleli si, že musela patřit skutečně velkému člověku. Lebky starých slonů, které mají velký otvor pro chobot, avšak malé, nenápadné oční dírky, zase daly základ pro pověsti o jednookých Kyklopech. Dobrá, ale mohli třeba pět metrů vysocí lidé skutečně někdy žít? Odpověď zní, že nikoliv. A není to jen z důvodu, že jsme doposud o jejich existenci nenašli žádné důkazy. Je to jednoduše proto, že klasické lidské tělo nemůže při takovéto výšce fungovat. Koneckonců, stačí se jen podívat na zdravotní problémy, které mají lidé trpící gigantismem, a ti mají většinou jen kolem dvou a půl metru. Jednoduše řečen, klasická kostra by takovou zátěž nevydržela, nehledě na ostatní problémy, jako nutné mnohem výkonnější srdce, aby zvládlo pumpovat krev do celého toho obrovského těla. I dnes mají lidé obří postavy problémy, a to i s moderní zdravotní péčí. V daleké minulosti by zkrátka neměli šanci přežít. Proto jsou pověsti o obrech jen to – pověsti.