To je asi způsobeno tím, že kuřáci vodní dýmky nikoho neobtěžují. Ani nemohou, protože kouřit vodnici, jak se též vodní dýmce říká, třeba na zastávce tramvaje by byl docela problém. Ne, že by to nešlo, v tom to nevězí, ale kuřáci vodnice to berou také jako relaxaci a chtějí k tomu mít klid. Takže oni si pěkně zajdou k sobě do pokojíčku, kde na něj již čeká spousta drobností. Je to především hmota, která se nazývá tabák, poté uhlí, patrně kokosové a také je zde hadice na vodní dýmku. Tou se pak vytvořený dým potahuje. Ona ta hadice totiž vede do vázy, tedy do skleněné nádoby, do níž podtlakem vniká dým, a tak si jej kuřák může vychutnat.Všichni shodně tvrdí, že právě tím, jak projde tou vodou je studený, a tak se prý dá lépe vychutnat. Dozajista je to tak, protože velká rodina kuřáků vodních dýmek se pomaličku, ale jistě rozrůstá. Není se co divit. Především mladí lidé hledají nové způsoby relaxace a úniku, a proto se nerozpakují vodnici si vyzkoušet. Někdo u toho zůstane a druhý jde o dům dál. Život pokračuje ať už s vodní dýmkou nebo bez ní. Ti, kteří zůstanou a vytrvají si pak hledají svoji optimální tabákovou směs, což obnáší spoustu pokusů a mísení různých druhů.Někdo si ji najde poměrně rychle a jiný zase experimentuje po celý zbytek života. To je podle nátury člověka, ale také jen náhoda. Když je pak optimální směs nalezena, musí být i náležitě vychutnávána a kuřák se s ní také rád jistě pochlubí ostatním. Ostatně od toho se občas setkávají na předem smluveném místě, aby si zde předvedli své směsi, a tak se navzájem ochutnává a hodnotí. Takový způsob relaxace není sice zrovna obvyklý, ale když to mladým vyhovuje tak proti gustu žádný dišputát. Jestli byste někdy měli chuť si to vyzkoušet, tak klikněte na odkaz výše v tomto článku. Tím budete během několik sekund přesměrováni na jiné webové stránky.