Když si pořídíme nějaké bydlení, dům nebo byt, máme základ pro vytvoření své vlastní domácnosti. Domácnost to sice pořád ještě není, na ni je to málo, ale je velice pravděpodobné, že tu domácnost mít budeme. Protože co nám v takovém případě ještě chybí?Předně se sem musí pořídit nějaký ten nábytek. To je jasné. Objekt bez nábytku není způsobilý ke kvalitnímu lidskému životu, a tedy jako domácnost nevyhovuje. To by musel být člověk vážně hodně chudý, aby i čtyři holé stěny považoval za domácnost.Pak tady samozřejmě musí fungovat i to, co k životu v takové domácnosti patří. Musí tu být topení, voda, elektřina. Když se má v takové domácností žít, je jasné, že si tam lidé musí svítit, že se musí mýt a možná i vařit, a že se tam není záhodno třást zimou. Když je to vše zajištěné, dá se už o domácnosti mluvit. Ale přece jenom tu ještě pořád něco chybí, že? A to lidé. V domácnosti se totiž má žít, a bez lidí to nejde. Takže se do takového zařízeného domu nebo bytu musí někdo nastěhovat. A pak už tu máme domácnost.A k čemu je taková domácnost následně ještě dobrá? K mnoha různým důvodům. Například mají díky ní co dělat statistici. Kteří mohou zjišťovat, jak se její obyvatelé mají, co vlastní, jaké mají vzdělání, čím se živí a podobně. Dále slouží podobná domácnost i státu a obci. Přinejmenším z jejího objektu se přece platí i daň z nemovitosti. Na takové domácnosti se mohou přiživit i pojišťovny, pokud se jejich zaměstnancům podaří přesvědčit členy takové domácnosti o potřebě se pojistit. A najde se i dost dalších lidí a institucí, jimž někdy přichází něčí domácnost vhod. Takže se u nás určitě bez domácností neobejdeme. A naštěstí si je zakládáme a můžeme zakládat. Protože kdybychom je neměli, vážně nevím, co bychom si počali. My lidé už dnes přece nemůžeme žít pod širým nebem. Aspoň pokud nechceme být vyděděnci společnosti, bezdomovci.