Když nás lidi něco svědí, není to příjemné. Drbeme se, používáme nějaké ty mastičky v naději, že tím ten nepříjemný pocit aspoň potlačíme, prostě nejsme ve své kůži. A kdyby to šlo, zařídili bychom se tak, aby nás něco podobného nikdy v životě nepotkalo. Což někdy nejde, dejme tomu v případě alergických reakcí, ale někdy ano. Vezměte si třeba takové blechy. Kdo z nás by je chtěl někdy mít? Samozřejmě, že z těch, kdo vědí, co jsou blechy zač, nikdo. Protože bychom my lidé určitě oželeli onu minimální ztrátu krve, kterou pro nás bezprostřední kontakt s blechou znamená, ale to ostatní už ne.

Kdybychom se mohli s blechami rozumně dohodnout, že si necháme odebrat těch pár kapek krve a dáme jim je výměnou za to, že se nebudou krmit přímo na nás, dohodli bychom se. Jenže to blechy nechápou. A když nás tedy poctí svou návštěvou, když s nimi máme žít, znamená to i nepříjemné štípance, kvůli kterým se drbeme a drbeme, abychom přehlušili to nepříjemné svědění, které nám jejich kousance způsobují. To ale nechceme. A tak třeba zkusíme jejich mechanickou likvidaci nebo nějaký ten postřik. Ale ne vždy s valným úspěchem. A kdybychom se odstěhovali v naději, že umřou bez naší přítomnosti hlady, také by to nevyšlo. Stravovaly by se na někom nebo něčem jiném nebo by hladověly celou věčnost, než bychom se jim vrátili.

A co nám tedy nakonec zbývá? Naštěstí i možnost vsadit na profesionální deratizéry, pro které je i deratizace blech jejich živobytím a vědí, jak na to. S pomocí profesionálních deratizérů se tedy můžeme zbavit blech, a tedy i nepříjemností, jež nám způsobují. A potom už se tedy nemusíme dnem i nocí drbat nebo chytat a rozmačkávat tyto malé, ale nepříjemné tvory v naději, že je tím vyhubíme. Což by nám nejspíše nikdy nevyšlo. A tak se mějme na pozoru. A jakmile někde blechy dostaneme, zbavme se jich.

Když nás lidi něco svědí, není to příjemné. Drbeme se, používáme nějaké ty mastičky v naději, že tím ten nepříjemný pocit aspoň potlačíme, prostě nejsme ve své kůži. A kdyby to šlo, zařídili bychom se tak, aby nás něco podobného nikdy v životě nepotkalo. Což někdy nejde, dejme tomu v případě alergických reakcí, ale někdy ano. Vezměte si třeba takové blechy. Kdo z nás by je chtěl někdy mít? Samozřejmě, že z těch, kdo vědí, co jsou blechy zač, nikdo. Protože bychom my lidé určitě oželeli onu minimální ztrátu krve, kterou pro nás bezprostřední kontakt s blechou znamená, ale to ostatní už ne.

Kdybychom se mohli s blechami rozumně dohodnout, že si necháme odebrat těch pár kapek krve a dáme jim je výměnou za to, že se nebudou krmit přímo na nás, dohodli bychom se. Jenže to blechy nechápou. A když nás tedy poctí svou návštěvou, když s nimi máme žít, znamená to i nepříjemné štípance, kvůli kterým se drbeme a drbeme, abychom přehlušili to nepříjemné svědění, které nám jejich kousance způsobují. To ale nechceme. A tak třeba zkusíme jejich mechanickou likvidaci nebo nějaký ten postřik. Ale ne vždy s valným úspěchem. A kdybychom se odstěhovali v naději, že umřou bez naší přítomnosti hlady, také by to nevyšlo. Stravovaly by se na někom nebo něčem jiném nebo by hladověly celou věčnost, než bychom se jim vrátili.

A co nám tedy nakonec zbývá? Naštěstí i možnost vsadit na profesionální deratizéry, pro které je i deratizace blech jejich živobytím a vědí, jak na to. S pomocí profesionálních deratizérů se tedy můžeme zbavit blech, a tedy i nepříjemností, jež nám způsobují. A potom už se tedy nemusíme dnem i nocí drbat nebo chytat a rozmačkávat tyto malé, ale nepříjemné tvory v naději, že je tím vyhubíme. Což by nám nejspíše nikdy nevyšlo. A tak se mějme na pozoru. A jakmile někde blechy dostaneme, zbavme se jich.